Dark Seed
Den první
Jen co jsem se dostal z postele, skočil jsem do koupelny,kde jsem si ze
skřínky nad umyvadlem vzal nějaké prášky. Vysprchoval jsem se a přešel
do pravého pokoje. Tam jsem si všiml omšelého kabátu, který jsem prošacoval
a v jedné z kapes našel čtenářskou legitimaci. Šel jsem pravými dveřmi
na chodbu a po žebříku vylezl na půdu. Tam jsem 3x odsunul objemnou truhlu
a pod ní našel staré hodinky. Slezl jsem zpět na chodbu a sešel po schodišti.
Vešel jsem do pracovny vlevo, kde moji pozornost upoutaly plány mého nově
koupeného domu. Díky jim jsem odhalil tajnou místnost, nacházející se za
knihovnou. Zatlačil jsem na jednu z knih a vešel do ní. Vylezl jsem po
žebříku a sebral lano pohozené v rohu místnosti. Otevřel jsem dveře a ocitl
se ve své ložnici. Prošel jsem levými dveřmi a po žebříku znovu vylezl
na půdu. Vyšel jsem na balkon a lano uvázal kolem sošky na zábradlí. S
trochu divným pocitem jsem po něm slezl a vešel do garáže. Páni, to je
vrak. Otevřel jsem kufr a prohlédl si ho. Našel jsem páčidlo, které jsem
si vzal. Vlezl jsem do auta a ze skřínky vzal kožené rukavice. Vrátil jsem
se zpět na půdu, páčidlem jsem otevřel truhlu a začal se v ní přehrabovat.
Na dně jsem našel denník, který jsem hned přečetl. Sešel jsem dolů do předsíně
a šel do obýváku. Přečetl jsem si vzkaz na zrcadle a počkal na pošťáka,
který chodí vždy v deset. Otevřel jsem mu a zažil první vizi, která mi
trochu připomněla noční můru. Vylezl jsem z domu a prohlédl si povalující
se noviny. Vydal jsem se doprava a lesní cestou došel do městečka. Vešel
jsem do obchůdku a koupil si láhev skotské. Seznámil jsem se s podivínem
Delbertem, dostal volňásek z vězení a dohodl si schůzku na zítřek. Vyšel
jsem z obchodu doprava až do knihovny. Knihovnici jsem dal legitimaci a
ona mi řekla, kde najdu posledně půjčenou knihu. Šel jsem nahoru a v regálu
C našel v zelené knize kus papíru. Přečetl jsem ho a vrátil se domů. Vyšel
jsem do ložnice a jen tak tak stačil vzít telefon (11:00). Byla to knihovnice,
která mi řekla, že pro mě něco má. Jelikož jsem měl dost času, šel jsem
doleva až na hřbitov. Došel jsem ke kryptě a mačkal tlačítka kolem dveří
v pořadí zleva doprava. Vstoupil jsem dovnitř a sešel dolů. V jedné z uren
(vlevo, úplně vepředu) jsem mimo popela našel malý klíček. Vyšel jsem ven
a dal se na cestu do knihovny. Knihovnice mi ukázala jednu zajímavou knížku
a já zase pocítil ten divný pocit. Doma mě napadlo otevřít hodiny v obýváku
klíčkem ze hřbitova a přečíst si zvláštní zprávu. Byl jsem unaven a tak
jsem šel spát.
Den druhý
Zase ten sen. Šel jsem do koupelny, vzal si prášek a osprchoval se. Nezapomněl
jsem natáhnout hodiny a šel jsem se podívat do garáže, kde jsem si v autě
pustil rádio. Jakýsi tajemný hlas mi pověděl něco o zavřených dveřích a
mně se vybavila tajná místnost v domě. Vrátil jsem se do ložnice a zatlačil
na pravou stěnu. Vstoupil jsem dovnitř a dveře hned zase otevřel. Slezl
jsem po žebříku a otevřel dvířka do pracovny. Vstoupil jsem do ní, zatlačil
opět na stěnu. Počkal jsem na pošťáka, který mi přinesl chybějící část
zrcadla z obýváku a vložil ji na své místo. Veden divnou ideou, vstoupil
jsem do zrcadla. Otřesen jsem vyšel pravými dveřmi a pokračoval chodbou
doleva. Připomínalo mi to můj dům. Tahle místnost je jako moje pracovna.
Prohlédl jsem si plány na stole a konečně jsem si potvrdil své podezření-má
hlava má být líhní pro nějaké děsivé monstrum. Šel jsem doprava a jakousi
formou teleportu se dostal nahoru. Vyšel jsem na balkon a sebral dalekohled.
S jeho pomocí jsem si mohl prohlédnout podivnou scenérii. Oblékl jsem si
rukavice a stiskl páku mezi dveřmi. Došel jsem do hlavní chodby, která
mi připomínala předsíň a vyšel otevřenými dveřmi ven. Dal jsem se doleva
a cestou obdivoval pochmurnou scenérii. V místech, kde se v normálu nacházel
hřbitov, jsem našel lopatu. Vrátil jsem se skrz zrcadlo a vyšel z domu.
Dal jsem se doleva přes hřbitov kolem krypty. Lopatou jsem začal vykopávat
třetí hrob zleva a po chvíli jsem našel druhou část zprávy ze zelené knihy,
kterou jsem si pořádně prostudoval. Vrátil jsem se domů, kde mě bez jakéhokoliv
důvodu zatkl policajt. Zavřel mě do cely, ale mě napadla myšlenka. Tato
cela se musí nacházet i v tom druhém světě. Pod polštář jsem narval všechno
co jsem mohl, hlavně sponku do vlasů. Pak jsem sebral plechový hrnek a
chvilku s ním třískal do mříží. Po chvilce přišel polda, kterému jsem dal
volňásek od Delberta. Bez námitek mě pustil na svobodu a já si vzal pro
všechny případy ze zdi starší browning. Vyšel jsem před stanici a vzpomněl
na domluvenou schůzku s Delbertem. Vydal jsem se domů a šel na zahradu
před garáž. Tam jsem počkal do šesti hodin na Delberta a poté, co mě pozval
k sobě jsem ho následoval. Chvilku jsem ho pozoroval jak si hraje se psem
a pak mu z vděčnosti daroval skotskou. Přijal ji, pořádně si přihnul a
odešel pryč. Sebral jsem ze země větev, kterou házel svému psovi a odešel
přes zrcadlo to temného světa. Vyšel jsem předsíní před alegorii mého domu
a vydal se doprava. Šel jsem až k mostu, který se klenul nad bezednou propastí.
Odporného monstra, které hlídkovalo na druhé straně mostu jsem se zbavil
tím, že jsem do pravého srázu hodil aportovací klacek. Pokračoval jsem
dál a po chvilce narazil na policejní stanici. Všechno mi říkalo, abych
tam nechodil, ale já přesto vstoupil. Byl jsem uvržen do cely, ale díky
mé prozřetelnosti jsem pod polštářem našel vše, co jsem tam v normálním
světě zanechal. Pokusil jsem se sponkou otevřít dveře a na druhý pokus
se to povedlo. Vyšel jsem na chodbu a šiml si dalšího vězně opřeného o
mříže. Daroval jsem mu nepotřebnou sponku a on mi z vděčnosti daroval tajemný
prsten neviditelnosti. Odešel jsem ze stanice a pokračoval kolem temného
holičství doprava. Stanul jsem před knihovnou, kde jsem si všiml podivné
vejcovité stráže. Rychle jsem si nasadil prsten a vešel dovnitř. Došel
jsem k obrovské obrazovce a aktivoval ji. Zjevila se mi zvláštní tvář,
kterou jsem si dobře prohlédl. Zdejší knihovnice mi pověděla celou pravdu
o dítěti v mé hlavě a varovala před policií, která je pod vlivem temného
světa. Na rozloučenou mi dala diapozitiv a já se rychle vydal na cestu
domů. Šel jsem do garáže a pustil si rádio. Ten hlas mi zase napověděl
něco o klíčích funkčních jenom v temném světě. S očekáváním dalšího hrůzného
snu jsem šel spát.
Den třetí
Ty sny jsou čím dál horší. S bolavou hlavou jsem šel jako každé ráno do
koupelny, vzal si prášky a osprchoval se. Natáhl jsem hodinky a sešel do
předsíně. Vyšel jsem před dům, došel do města, kde jsem v obchodě koupil
další whisku. Pokračoval jsem doprava do knihovny. Tam jsem šel pravými
dveřmi ke čtečce diapozitivů a zapnul ji.Vložil jsem do ní diák od temné
knihovnice a přečetl zprávu o klíčích schovaných v mém sklepě. Šel jsem
domů, chvilku počkal na pošťáka, který mi přinesl topůrko. Prošel jsem
skrz obývák do kuchyně a sešel po schodech do sklepa. Pořádně jsem prozkoumal
podlahu a našel jeden podivný kámen s dírou uprostřed. Sebral jsem ho a
podíval se do vzniklé díry. Byly tam klíče od auta. Došel jsem do obýváku
a vstoupil do temného světa. Vydal jsem se doleva skrz park až do jeskyně.
Vstoupil jsem do ní a pokračoval do poslední místnosti. Do díry pod jakýmsi
organickým počítačem jsem vložil kus děravého kamene. Po jeho vytvrzení
jsem ho spojil s topůrkem a získal kladivo. Došel jsem zpět do normálního
světa, chvilku bloumal po domě a v 11 hodin jsem vzal zvonící telefon.
Volala mi knihovnice z temného světa a dala mi poslední radu. Oknem jsem
zahlédl čekajícího poldu a vědom si toho, že by mě zase zavřel, vyšel jsem
na balkon a po laně slezl do garáže. Tam jsem nalil whisku do nádrže auta,
vlezl dovnitř, strčil klíčky do zapalování a nastartoval. Motor se rozběhl
a já rychle vylezl po laně, sešel do obýváku a prošel skrz zrcadlo do temného
světa. Rychle jsem vyšel před dům, a vešel do lodě, stojící vedle něj.
Oblékl jsem si rukavice a stiskl startovací páku. Rychle jsem vyběhl před
loď, která okamžitě odletěla a utíkal domů. Zrcadlo jsem ještě preventivně
rozbil kladivem. Po chvíli přišla knihovnice, která mi darovala nějaké
prášky, které se objevili u ní v kabelce a byly napsány na moje jméno.
Myslím, že tomu začínám rozumět...THE END